Ten víkend bylo hnusně, takže vařit byl druhý nejlepší nápad, co jsem dostal. Martina koupila v Amasu, u Kšány osobně, kus plecového štítku, který jí mistr řezník osobně nasolil, opepřil, lehce naolivoolejoval, sroloval, svázal (maso, ne Martinu) a zavakuoval. Boží!

Recept jsme použili vlastně skoro stejný jako minule, ale vynechali jsme vývar. Chutnalo to dokonale, protože 5,5 hodiny v troubě masu prospělo a úplně se šťavnatě rozpadalo.