Tohle, jako už tradičně, není oslava Sv. Valentýna, ale oslava výročí seznámení se s Kotrmelínou, při kterém jsem jí prodal hodinky. Letos je tohle výročí hezčí o to, že Kotrmelína řekla „ano“. Že si mě jako vezme.
Minulý rok máme první výroční foto s naším prtětem, které od té doby notně povyrostlo, začalo chodit, zlobit, dělat si z nás legraci a jsme díky němu ještě víc šťastní. Takže jsem lehce sebezpytně musel uznat, že bych měl vyřešit fakt, že nejsme sezdaní a měli bychom jít příkladem, protože už mámě věk na rozumné chování. To jako já… Lehce jsem tedy přehodnotil své odmítání ženitby, založené na historických zkušenostech, a pořídil zásnubní prsten s akvamarýnem a brilianty vyrobený někdy kolem roku 1950. Celé to bylo notně dojemné — já jsem klečel, Kotrmelína brečela a prtě řvalo, protože nevědělo, co se to jako s rodičema děje.
Ok, takže se prostě budeme brát. Někdy letos. Díky moc za přání a držte nám palce :-)
Předchozí články
Mrkněte na naše „valentýnské“ články z let minulých.
