Tento týden se poprvé udělalo hezky a mně se povedlo udělat si asi 15 minut čas na focení, protože se můj klient před schůzkou trochu zdržel. Naštěstí byl nedaleko židovský hřbitov na Žižkově, který se nachází v těsné blízkosti Žižkovského vysílače. Byl jsem na tomto místě naposled už hodně dávno, to ještě existovaly Mahlerovy sady ve své bývalé podobě.
Bývalé morové pohřebiště založené roku 1680 je odsouzeno k neustálému zmenšování své plochy. Na části zrušeného pohřebiště vznikly v 50. letech minulého století zmíněné Mahlerovy sady a při stavbě Žižkovského vysílače, která započala v roce 1985, byl hřbitov poničen a opět bylo ukrojeno z jeho plochy.
Hřbitov je od roku 1958 kulturní památkou a věřím, že dnes už mu nehrozí podobná poškození jako v minulosti, kdy s ním nebylo dobře nakládáno.
Na strmých bocích výkopu byly jasně patrné jednotlivé vrstvy – nejprve silná vrstva navezené zeminy, potom tmavší vrstva původního povrchu hřbitova s ležícími stélami náhrobků, které vypadávaly z lopat bagrů a kupily se na dně jámy do dramatických kompozic. Občas bylo možno mezi nimi zahlédnout i kutálející se lebku.
— Píše Arno Pařík na Rozhlas.cz o stavbě vysílače.
Na projití hřbitova stačila chvilka, dnes už není nijak velký. Sice svítilo slunce, ale na hřbitově bylo mnoho temných zákoutí, proto jsem zvolil černobílou úpravu fotografií.
Pohledy na samostatné stély i jejich skupiny se střídá s volnými místy, odkud byly náhrobky odstraněny nebo přemístěny jinam.
Snadno lze najít náhrobky z 18. i předešlých století.
Detaily oblých stél.
A skupiny starších náhrobků.
