Trosečník František Běhounek

Knihu Trosečníci polárního moře jsem několikrát zcela bez dechu zhltl jako jinoch. Byl jsem velký čtenář a dobrodružné knihy jsem miloval. Tento příběh je nad jiné zajímavý proto, že je pravdivý. Knihu jsem měl tenkrát jen vypůjčenou. Mám proto velkou radost, že na bleším trhu, který pořádá Martina, se mi podařilo sehnat od pana Halabici první výtisk knihy z roku 1955. Je plná map, dobových fotografií (v dalších vydáních již nejsou) a ilustrací. Pokusím se ještě sehnat knihu z roku 1928, kdy úplně poprvé vyšla pod názvem Trosečníci na kře ledové.


Sušení ryb na Lofotech

Minule jsem se rozepsal o trajektech v Norsku, ale rozhodně vás nemohu ochudit o další článek na téma tradiční způsob sušení ryb na dalekém severu – souostroví Lofoty. Tyto ostrovy mají totiž zcela ideální polohu i klima:

Díky působení Golfského proudu je klima na Lofotech vzhledem k jejich poloze za severním polárním kruhem relativně mírné. Jižní část Lofot je nejsevernějším místem na Zemi, kde průměrná teplota nikdy neklesá pod nulu a tvoří tak významnou klimatickou anomálii.

… kolem lofotských ostrovů táhnou s Golfským proudem od března do května hejna tresek, které tam po staletí jezdí lovit rybáři z celého světa. Doslova. Toto “opuštěné” místo nějakých 1000 km nad polárním kruhem je osídleno asi 6000 let a rybolov je tu provozován stejně dlouho. Dříve bylo sušení úlovků jedinou šancí rybářů, jak dostat své úlovky ke svým zákazníkům na jihu Skandinávie, v Evropě nebo Rusku. Dnes se samozřejmě doprava ryb na stoly zákazníků velmi zkrátila a existuje mnoho způsobů jak ryby konzervovat, proto dnes jde o udržení staleté tradice, kterou podporuje Norská vláda.


Červencový fotokurz

Tentokrát se mi podařilo fotografický kurz naplánovat na den kdy bylo neskutečné vedro… Trochu se to podepsalo na naší trase, protože jsme se plížili městem podél řeky, ve stínu, kolem stánků s pivem, a naší fyzičce k večeru. Naštěstí bylo nejen vedro, ale i hezké mraky a potkávali jsme milé lidi, kteří se rádi nechali vyfotit. Můj výběr fotografií je proto až nečekaně bohatý…


Bleší trh na Tyláku

Už od března Martina (spolu)pořádá Pravý bleší trh, který se koná každou sobotu na Náplavce, viz minulý článek, nebo jako dnes na Tylově náměstí. Ze sobotního blešáku se stal takový hezký rituál – Martina ráno vstane a jde na trh, já dorazím v poledne a dáme si oběd. Pohoda. Ale je zde takový menší problém… Nějak se nám doma hromadí věci. Vypadá to, že za chvíli si můžeme otevřít takový vlastní malý bleší trh. To, co vidíte na dvou přiložených fotografiích je pouze dnešní úlovek. Pravda, ne vždy je toho tolik, ale s prázdnou jsme ještě nedorazili nikdy.

Jen tak namátkou, za celou dobu jsme tam ulovili: 2× fotografické knihy Viléma Heckela, 1× Karel Plicka, 3× Jules Verne, Bílou velrybu. Asi šest kabelek. Jeden zavírací nůž, jako měl děda. Dřevěný metr, Martině na šití a knoflíky. Více jak 30 gramofonových desek. Boty. Patery šaty a korále, náušnice, náramky, prstýnek, sluneční brýle. Dámské sako a dvě twídová saka (Harris tweed) a košile pro mě. Analogový fotoaparát a stativ. Nepočítaně triček. Několik sukní. Krasohled. A další veteš.


Ranní výprava na Děvičky

Minulý týden jsme byli s kolegy z Skliku na teambuildingu v obci Pavlov, přímo pod vrchem Pálava. Je samozřejmé, že jsem nemohl odolat – předešel jsem vedra, která panovala přes den, vstal ve 4 ráno a vydal se na východ slunce na zříceninu středověkého hradu Děvičky.

Děvičky (též Dívčí hrady nebo Maidenburg) jsou zřícenina gotického hradu tvořící dominantu severního okraje hřebene masívu Děvín, nejvyššího vrcholu Pavlovských vrchů na jižní Moravě. Nachází se na vápencové skále vypínající se do nadmořské výšky 428 m n. m. Píše Wikipedie.

Těsně nad obzorem se válel opar, který věstil, že fotografie nebudou tak skvělé, jak bych si přál. Nebe jak plech. Ale chladný rozbřesk jsem si užil a dokonce poté prošel celou Pálavu napodél přes vyhlídku u televizního vysílače. A pár fotografií se snad také povedlo…


Trajekty v Norsku

Během naší dovolené v Norsku, kde jsme byli s Kotrmelínou 14 dní, mi došlo jak v Praze poměrně často nadáváme na různé zácpy v pracovní dny, na neprůjezdnou D1 a podobně. Jasně, je to otravné, ale mohlo by to být daleko horší :-) Představte si důležitou silnici první třídy, jedinou široko daleko vaším směrem, která je průjezdná jen každých 30 minut. No a takhle to mají v Norsku s cestováním přes fjordy běžně.


Kotrmelce v Norsku

Uplynulých 14 dní jsme s mojí vůbec nejlepší drahou Kotrmelínou strávili na dovolené Norsku. Jako správní fotografové jsme se samozřejmě věnovali focení tak oblíbených selfie fotografií. Tedy já jsem se věnoval, protože Kotrmelína mě zachytila jen na jedné fotce s pracovním názvem “Chomát čučí na Trondheim”. 


Fotokurz v rozkvetlé Praze

Na dubnovém  fotokurzu se nám podařilo zastihnout petřínské stráně těsně za jejich kvetoucím vrcholem a moc se nám tam proto líbilo. Další část kurzu jsme strávili na cestách historickým centrem, navštívili Vrtbovskou zahradu a další zajímavá místa. Večer šel můj stativ z ruky do ruky a díky tomu vzniklo u kolegů fotografů mnoho večerních fotografií.


Vinaři v Modrých horách

Před dvěma týdny jsme s Martinou strávili víkend v okolí Velkých Pavlovic, ve vinařské oblasti Modré Hory, kde se konal další skvělý Festival otevřených sklepů. Na festival jezdím už asi pět let a mám radost, že přadatelům se líbí mé fotografie a mě chutná víno…

Tentokrát jsem se s fotografiemi trochu rozjel, pořadatelům jsem jich poslal přes 200. Vy se můžete podívat nejen na vybrané fotky z festivalu, ale i na krajiny, které jsem vyfotil nedaleko Vrbice.

Už se s Martinou těšíme na podzimní Kyjovsko!


Hipsterův vous

Tak se nějak stalo, že mi povyrostl po půlročním pěstování a zastřihování vous. I jal jsem se objevovat krásy pánského kadeřnictví Thomas`s barber shop a učit se o ně pečovat. Nemylte se, to máte jako s patkou – i vousy vám snadno rozcuchne poryv průvanu a ještě se do něj připlete lecjaká špageta.

Dnes jsem se s vámi chtěl podělit o zásilku z obchodu Pana Králíčka z Gentlemanova, kde mám detailně proštudovanou celou sekci péče o knír a plnovous. Doma se na poličce těší malý hřebínek na každodenní několikeré použití. A objednal jsem si i vosk na nakroucení kníru, ten prozatím neumím moc používat a budu to muset dále trénovat. Trochu jsem odbočil, zkrátka mi dorazil olej na vousy – Apothecary87 Original Recipe – který se aplikuje vždy po umytí vousů a krásně mužně voní. Opravdu ho mohu doporučit, protože jsem již vyzkoušel malé balení a zjistil, že mi sedí dokonale.

A další příběhy z chlupaté chaloupky zase někdy příště, milé děti.