Sv. Martin na Kyjovsku

Letošní svatomartinský Festival otevřených sklepů se letos konal na Kyjovsku a musím říct, že sobotní počasí i víno se opravdu podařilo! Sluníčko nás hřálo do tváří a víno lahodilo našim duším. Detox, jak má být. Tentokrát jsem ke Kotrmelíně přibalil do auta i své rodiče a Fujinku X100, takže si asi umíte představit, jak výjimečný víkend to byl :-) Na vaše zdraví!


Podzimní kurz ve Voděradských bučinách

V neděli se konala podzimní verze fotografického kurzu ve Voděradských bučinách, který pořádám na jaře a na podzim. Sešlo se nás celkem šest a od osmi ráno do pěti odpoledne jsme se toulali rozlehlými bukovými lesy, kolem rybníků, potoků i polí žulových balvanů. Nádherný den! Počasí nešlo objednat lepší a pivo i husa v nedaleké vesnické hospodě nám naši náladu ještě vylepšilo. Moc se těším na jaro, kdy pořádám další termín.


Podvazky pod mostem

Sváteční pozdní večer 28. října asi každý slaví jinak, my jsme si procházkou ze skvělé večeře zašli pod Karlův most a Martina se nechala přemluvit k fotografii s pasem. Podvazkovým.

Díky Riwaa Nerona za tu radost and The Nylon Swish for inspiration.


Zachraňuje zvířata

Fotografii ponechávám bez komentáře ♥


Říjnový fotokurz

Úplně jsem zapomněl publikovat několik fotografií z kurzu v Praze – zde je tedy několik fotografií, které jsem stihl vyfotit během poněkud pošmourného dne. Večer již šel můj stativ z ruky do ruky, a tak jsem se věnoval především účastníkům mého kurzu, kteří se dostatečně vyřádili při nočním fotografování.


Mezi stříbrnými obry

Ve sváteční “Svatováclavské” pondělí jsme si s Martinou vyrazili. Do lesa. Na celý den. Do Voděradských bučin. Projít se. Vyčistiti si hlavu. Sem tam něco cvaknout. Pivo. Smažák. Dokonalý den!

Miluju až 40 metrů vysoké buky. A nevysokou Martinu.


Trosečník František Běhounek

Knihu Trosečníci polárního moře jsem několikrát zcela bez dechu zhltl jako jinoch. Byl jsem velký čtenář a dobrodružné knihy jsem miloval. Tento příběh je nad jiné zajímavý proto, že je pravdivý. Knihu jsem měl tenkrát jen vypůjčenou. Mám proto velkou radost, že na bleším trhu, který pořádá Martina, se mi podařilo sehnat od pana Halabici první výtisk knihy z roku 1955. Je plná map, dobových fotografií (v dalších vydáních již nejsou) a ilustrací. Pokusím se ještě sehnat knihu z roku 1928, kdy úplně poprvé vyšla pod názvem Trosečníci na kře ledové.


Sušení ryb na Lofotech

Minule jsem se rozepsal o trajektech v Norsku, ale rozhodně vás nemohu ochudit o další článek na téma tradiční způsob sušení ryb na dalekém severu – souostroví Lofoty. Tyto ostrovy mají totiž zcela ideální polohu i klima:

Díky působení Golfského proudu je klima na Lofotech vzhledem k jejich poloze za severním polárním kruhem relativně mírné. Jižní část Lofot je nejsevernějším místem na Zemi, kde průměrná teplota nikdy neklesá pod nulu a tvoří tak významnou klimatickou anomálii.

… kolem lofotských ostrovů táhnou s Golfským proudem od března do května hejna tresek, které tam po staletí jezdí lovit rybáři z celého světa. Doslova. Toto “opuštěné” místo nějakých 1000 km nad polárním kruhem je osídleno asi 6000 let a rybolov je tu provozován stejně dlouho. Dříve bylo sušení úlovků jedinou šancí rybářů, jak dostat své úlovky ke svým zákazníkům na jihu Skandinávie, v Evropě nebo Rusku. Dnes se samozřejmě doprava ryb na stoly zákazníků velmi zkrátila a existuje mnoho způsobů jak ryby konzervovat, proto dnes jde o udržení staleté tradice, kterou podporuje Norská vláda.


Červencový fotokurz

Tentokrát se mi podařilo fotografický kurz naplánovat na den kdy bylo neskutečné vedro… Trochu se to podepsalo na naší trase, protože jsme se plížili městem podél řeky, ve stínu, kolem stánků s pivem, a naší fyzičce k večeru. Naštěstí bylo nejen vedro, ale i hezké mraky a potkávali jsme milé lidi, kteří se rádi nechali vyfotit. Můj výběr fotografií je proto až nečekaně bohatý…


Bleší trh na Tyláku

Už od března Martina (spolu)pořádá Pravý bleší trh, který se koná každou sobotu na Náplavce, viz minulý článek, nebo jako dnes na Tylově náměstí. Ze sobotního blešáku se stal takový hezký rituál – Martina ráno vstane a jde na trh, já dorazím v poledne a dáme si oběd. Pohoda. Ale je zde takový menší problém… Nějak se nám doma hromadí věci. Vypadá to, že za chvíli si můžeme otevřít takový vlastní malý bleší trh. To, co vidíte na dvou přiložených fotografiích je pouze dnešní úlovek. Pravda, ne vždy je toho tolik, ale s prázdnou jsme ještě nedorazili nikdy.

Jen tak namátkou, za celou dobu jsme tam ulovili: 2× fotografické knihy Viléma Heckela, 1× Karel Plicka, 3× Jules Verne, Bílou velrybu. Asi šest kabelek. Jeden zavírací nůž, jako měl děda. Dřevěný metr, Martině na šití a knoflíky. Více jak 30 gramofonových desek. Boty. Patery šaty a korále, náušnice, náramky, prstýnek, sluneční brýle. Dámské sako a dvě twídová saka (Harris tweed) a košile pro mě. Analogový fotoaparát a stativ. Nepočítaně triček. Několik sukní. Krasohled. A další veteš.