Fotokurz v květnu 2016

V sobotu jsem pořádal další fotografický kurz v Praze, kde se sešla skvělá parta deseti fotografů, a proto jsme na ně byli hned dva lektoři. Já a moje drahá Martina ♥. Dopolední část jsme strávili v HUBu, kde mi poskytli skvělý prostor na teoretickou část kurzu, který rád využiji i příště. Ve dvě hodiny jsme se vydali fotit a až do 22 hodin jsme prošli Prahou po pravém břehu Vltavy, abychom po setmění fotili na Hradčanském náměstí. A skoro tam zmrzli, jaký se zvedl studený vítr. Sám jsem moc nefotil, protože jsem se věnoval ostatním a večer šel můj stativ z ruky do ruky.


Otevřené sklepy na Strážnicku

Je to neuvěřitelné, ale první Festival otevřených sklepů, který jsem navštívil a fotil pro pořadatele se konal 17. dubna 2010. Od té doby jsem ho ani jednou nevynechal. Je proto jasné, že jsem musel vyrazit i na ten, který se konal letos 23. a 24 dubna na Strážnicku.


Kančí štětiny, hřebínky a jiné dárečky!

Hned na úvod musím říct, že mít svátek je požehnání, pokud tedy máte za (skoro) ženu Kotrmelínu! Už několik dní se totiž díky ní těším z nového mužského nářadí. Ale nepředstavujte si třeba sekeru nebo motorovou pilu – je to kartáč na vousy z dubového dřeva a kančích štětin, skládací hřebínek na vousy od Kapitána Fawcetta, olej na vousy Apothecary87 Original Recipe a konečně balzám na rty Mr. Natty!


Velikonoční výlet do Českého ráje

O velikonocích jsme s Martinou na dva dny vypadli z Prahy, bylo to třeba, protože od ledna, kdy jsem začal podnikat na volné noze, jsme v podstatě nikde nebyli. A Martina na tom není o moc lépe :-)

V telefonu letecký režim a v ruce Fuji X100, prošli jsme Český ráj, našli skvělý penzion a užili si první slunečné jarní dny. Na fotografiích tak najdete Zámek Hrubou Skálu a jeho okolí, hrad Valdštejn, okolní pískovcové skály i různá zákoutí. A krásný dům čp. 1294 v Turnově z roku 1923, postavený v duchu modernismu se znaky kubismu a doznívající secese s prvky Art deco – nádhera!

Musíme zase vyrazit na výlet. 


Jsou to dva roky

Teprve před dvěma lety jsem dostal důvod, proč slavit svátek Sv. Valentýna. Tehdy jsem totiž Martině u kafe předal hodinky, které si ode mne koupila a za několik týdnů ji pozval na víno. Byl to nejlepší obchod mého života. A taky jsem rád za to datum, protože se celkem dobře pamatuje na rozdíl od jiných.

Letos jsem Martině k druhému výročí našeho seznámení jedny hodinky dal.


Vánoční klobouky

Na Facebooku tyhle fotky sklidily velký ohlas, proto bych je rád měl i zde.

„Dnes jsme při procházce Prahou potkali prodejnu Tonak a neodolali jsme! Takové dodatečné Vánoce!“ Prohlásila Martina.

Od té doby jsem klobouk nesundal z hlavy, protože do zimní chumelenice je daleko lepší než čepice se štítkem. Už mám vyhlídnutých i několik dalších klobouků. A Martina jabysmet!


Vánoce 2015 ve fotografii

Loňské Vánoce byly druhé společné s mojí drahou Martinou ♥ a protože jsem se snažil nosit s sebou svoji milou, malou, Fuji X100, tak se mi podařilo nasbírat několik fotografií, které jsou hodny publikace. Vánoce byly dokonalé, tedy až na moji několikadenní rýmičku. Vzpomínám na Štědrý den, kdy se mi povedlo strefit velikost šatů i jejich typ a vzhled, dvě Pražmy, pečení a ujídání cukroví, vánoční procházky, 12 letý rum (na rozloučenou) od kolegů z práce, svařáky a bůčky. Rodiče, přátelé…

Takhle vypadá štěstí – děkuju všem, co byli se mnou.


Loake Chester po první generálce

Před 3 lety jsem si koupil svoje první boty Loake od Le Premier. Jsem z nich pořád nadšený, jako když jsem je obul poprvé – staly se mými nejčastěji nošenými botami. Samozřejmě jsem po 3 letech prochodil koženou podrážku a boty jsem letos na podzim musel poslat do továrny Loake v Anglii na generálku, kde boty dostaly nové podrážky a byl skvěle opraven i prochozený vnitřek bot. Svršek si užil omlazující koupel ve voscích a politurách – prokoukly k nepoznání.


Ponurý zámek Milotice

Během podzimního Festivalu otevřených sklepů jsme navštívili i zámek Milotice, který je skutečnou perlou Moravy. Vznešené barokní sídlo jehož současná podoba je výsledkem stavebních úprav prováděných v první polovině 18. století. Zámecká zahrada vybudovaná podle nejlepších francouzských zvyklostí byla svěřena zahradnímu architektovi Antonu Zinnerovi. Bažantnice založená v první polovině 18. století na hvězdici střelných alejí, k nimž roku 1766 nechal František Ludvík Serényi vybudovat střelecký pavilon. Milotická oranžérie představuje nejstarší a nejzachovalejší stavbu tohoto typu na Moravě.

Je toho opravdu mnoho k vidění, ale když hnusně/hustě prší, je to i pro Fuji X100 těžká úloha k focení – budu sem muset znovu :-)


Vous jako kapitán

Již jsem se tu před půl rokem zmínil, že svůj polovous (plnovous mi přijde příliš objemově zavazující slovo) pomazávám vyživujícím olejem Apothecary87 Original Recipe. Nyní jsem nevelkou lahvičku usilovným pomazáváním téměř vyprázdnil a chtě si poříditi stejný olej od téže značky, zjistil jsem, že je vyprodán – sic! Naštěstí se nezaleknu hned tak nějakého experimentování, a proto jsem si po obšírných rešerších pořídil v páně Králíčkově obchodě olej od kapitána (předpokládám, že korvetního) Fawcetta CF.332!

Nyní tedy již nevoním vinnou révou, Jojobou kalifornskou, výtažkem z pelargonií, Pačulí obecnou, santalovým dřevem či kadidlem, ale naopak lehce čpím po vonných silicích mandlí a jojoby, černém pepři a především neuvěřitelnou porcí cedrového dřeva! Já si to překládám tak, že jde o olej pro dřevorubce, kterému z kapes, klop i čepice padají cedrové větvičky a třísky! Miluju kapitánovu pipetu, kterou si do dlaně nakapu jen tolik, kolik je zrovna třeba.